Začínáme ztrácet!

10. července 2018 v 19:19 | PandiCorn
Myslím si, že začít spuštění mého "deníčku", právě tématem týdne, je hodně vydařené, jelikož po přečtení tohoto tématu jsem si řekla: "Tak to je přesně pro mě."


KDYŽ SE NEDAŘÍ

O tom bych mohla psát celé hodiny.
Jsem dítě neštěstí. A jelikož tento deníček bude pojednávat o mé cestě za vysněnou postavou a novým životním stylem, měla bych se v tomto tématu zaměřit přesně na toto.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera.
11.ledna 2017 - to byl den, kdy jsem si po dlouhé době stoupla na váhu. (Autorka uronila slzičku na klávesnici)
84,4kg, při výšce 165cm.
Hlavou se mi prohnal elektrický šok a já si řekla, že tohle číslo už ohrožuje mé zdraví, psychiku a ego.

A tak to vše začalo. Změna jídelníčku, změna stravovacích návyků. Má peněženka zhubla tím, že jsem si ustavičně kupovala další a další knížky, které by mi objasnily pojem zdravý životní styl a redukce váhy.
Nakopla mě knížka BŘICHÁČ TOM.
A světe div se, za půl roku už mi váha ukazovala 68kg.
Díky mému povolání, ke kterému se ještě dostanu, jsem nemusela ani tak cvičit.
Ono nachodit v práci přes 20 000 kroků každý den, má svoje pozitivní účinky.
Přesto jsem si občas na 20minut vlezla na eliptický trenažér (za tu dobu jsem vyměnila tři a musím říct, že bez pochyby vítězí magnetický) a občas si sem tam dala doma 20minut cviků. Rozhodně nic závratného, ale pro dobrý pocit to stačilo.
V létě, se už dostavily takové ty první poznatky. V práci slyšíte, jak jste krásně zhubla, slýcháte to i vedle v obchodě, od známých a přátel. Já na sobě změnu nevidělala. Všimla jsem si paží, že jsou menší a že si dokážu nahmatat kosti na pánvy.
Každopádně to byl krásný pocit, nebýt stále unavená a cítit se zdravá.

Pak ale někde nastal zlom. Takovéto - KDYŽ SE NEDAŘÍ.
Přestanete se hlídat. V mém případě to bylo hlavně kvůli nervům v práci.
Být totiž servírkou v kavárně, není tak úplně jednoduché, jak se může zdát. (Aspoň v té naší)
Šéfové jsou přísní, vyvíjejí na vás tlak. Zákaznící jsou... jak jen to popsat. Rok od roku hloupější a drzejší.
Abych to zkrátila, přijdete po 15 hodinách domů ( i přesto, že zaplaceno máte jen 12), jste hladový protože nebyl čas se najíst a vydeptaný z celého dne obsluhování lidí, kteří na vás hledí jako na póvl. Co tedy má maličkost udělá? Objedná si pizzu, protože v deset večer už bohužel nemá žádný obchod otevřeno a v lednici je jen jogurt, nízkotučný sýr a další zdravé věci, které vám prostě nepřinesou takovou eufórii, jako nezdravá mastná pizza.
A tak světe div se, za půl roku zhubneš 20kg a a za další půl rok je máš nabraný zpět.
Má váha se teď pohybuje okolo 86kg a až teď vidím, jak moc jsem nakynula.
Několikrát jsem zkoušela, dostat se do toho režimu zdravé stravy znovu. Ale má vůle je slabá.

Proto jsem se rozhodla, založit si tento blog.
Pokud budu své strasti ventilovat sem, možná přestanu být loutkou, která své problémy zajídá jídlem.

A něco pozitivního na závěr.
Člověk má v sobě zvlástní schopnost, říká se tomu "být nasraná" a když už to přijde, tak ze sebe dokážete dostat opravdu cokoliv. A když to dokážete jednou, dokážate to i po druhé a já doufám, že po třetí už to nebude za potřebí, protože po druhé, SE TO PODAŘÍ.
 

Kam dál

Reklama